Tyršova 360, Němčice nad Hanou 606 569 277 info@ddmorion.cz
ORION - Středisko volného času Němčice nad Hanou, příspěvková organizace
Měníme dětské sny
ve skutečnost

Vyhledat v textu

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29
Tábory 2020
30
Tábory 2020
1
Tábory 2020
2
Tábory 2020
3
Tábory 2020
4
Tábory 2020
5
Tábory 2020
6
Tábory 2020
7
Tábory 2020
8
Tábory 2020
9
Tábory 2020
10
Tábory 2020
11
Tábory 2020
12
Tábory 2020
13
Tábory 2020
14
Tábory 2020
15
Tábory 2020
16
Tábory 2020
17
Tábory 2020
18
Tábory 2020
19
Tábory 2020
20
Tábory 2020
21
Tábory 2020
22
Tábory 2020
23
Tábory 2020
24
Tábory 2020
25
Tábory 2020
26
Tábory 2020
27
Tábory 2020
28
Tábory 2020
29
Tábory 2020
30
Tábory 2020
31
Tábory 2020
1
Tábory 2020
2
Tábory 2020
Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Táborové zprávičky > Jak se žilo Posledním Mohykánům

Jak se žilo Posledním Mohykánům



Poslední Mohykán

určitě nebal poslední….tábor….na….Bělé…..

 

Když jsme přijížděli na táborovou základnu na Kladkách – Bělé, všichni jsme se sborově usmívali a věřili, že si s sebou dovážíme také usměvavé počasí. To vydrželo rovných 24 hodin. Poté, s mírnými přestávkami, nám propršelo téměř celých 14 dnů, tudíž úsměv z tváří vedoucích vymizel, naštěstí ne napořád.

Děti se mohly seznámit s obyvateli pevnosti William Henry, osadníky, trapery, Indiány, ale taky s nepřátelskými Hurony a Francouzy.

Všichni si mohli vyzkoušet, jak chutná vítězství v boji proti Francouzům

v pevnosti Edward.

 

Každý se mohl naučit zacházet s indiánskou zbraní známou jako luk, naučit se pravému tábornickému životu, určovat stopy a orientovat se v přírodě. Pět oddílů – Sinatry, Igenoty, Žmuďochy, Démony a Mustangy ze západu čekalo taktéž spousta her a soutěží, které byly motivovány právě románem

J.F. Coopera Poslední Mohykán.

Všechno bylo samozřejmě závislé na počasí. Celý tábor navštívil také zámek v Náměšti na Hané, kde děti mohly shlédnou zajímavý výklad v podobě pohádek.

Taktéž jsme vyrazili na zámek Úsov a do Mladečských jeskyní. Po návštěvě moravských Benátek – Litovle na děti čekala na táboře tradiční stezka odvahy, která byla tentokrát rozdělená do dvou částí.

Proradní Huroni si nedali pokoj ani v poslední den tábora, a unesli hlídkující děvčata. Ta naštěstí probudila jekotem celý tábor a tak stíhací eskadra Mohawků dostihla Hurony v jejich táboře a dala jim co proto. Tábor pak mohl v klidu pokračovat přípravami na závěrečný oheň, na který se tradičně přijela podívat také

spousta hostů a rodičů.

 

I přes uplakané počasí, zamračené tváře vedoucích ( ne pořád :o) ), odjížděli všichni spokojeni s rancem plným nevšedních zážitků a nových zkušeností.

Tímto bych chtěl poděkovat všem vedoucím a instruktorům ( Frantovi, Alče, Jarče, Stoupovi, Marcelce, Lence), zdravušce Kátě, hospodářce Janičce, kuchařkám Mamče a Staňce a člověku „ na všechno“ Jarkovi, že to po celých čtrnáct dnů zvládali a i když to občas vřelo, že se to nakonec vždycky zvládlo. A nebylo to jednoduché.

 

PS: Jedna smutná zpráva na závěr : Asi hodinu po odjezdu dětí zemřel náš táborový hlídač, dvanáctiletý vlčák Kazan. Nikdy nikomu neublížil a na základně s námi prožil pěkných 11 táborů. Kdo jste ho znali, vzpomeňte si na něho a popřejte mu klidnou cestu po psím nebi.

 

Tonda Čárlí Bartošík

 

 

 

 

 


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my, a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů