MAFIÁNI Z KLADEK
Letošní téma na táboře v Kladkách bylo tak trochu výjimečné a klasickým přírodním tématům na oko dosti vzdálené. Jak se s tím vedoucí a děti porvali? Skvěle! To bylo tak…
V sobotu, 14. srpna roku 2010, přivezl vláček 22 dětí na stanici Šubířov. Odtud je to pár set metrů na stanovou základnu DDM ORION, která se pro letošek přeměnila na mafiánské a gangsterské Chicago třicátých let minulého století. Děti se proměnily na mafióza a postupně plnili úkoly celotáborové hry. Postupně se z nich stávali Capiregime, Capo, Capo di tutti Capi až po hodnost Don. Ten nejlepší dosáhl na Kmotra. Mohl být pouze jeden a stal se jím Olda Vysloužil. Ale ani ostatní nezaháleli a mnozí z dětí se v hierarchickém žebříčku vyšplhali hodně vysoko. Tábor se proměnil na město – vyrostlo zde pravé Kasino, tábor ohraničovaly brány do města a z města a kolemjdoucím pomáhal k orientaci i směrovník.
Během čtrnácti dní měly rodiny, jak se říkalo oddílům, za úkol ovládnout co největší plochu města. Bylo až neuvěřitelné, jak byly rodiny vyrovnané. Až do posledního dne se všechny přetahovaly o první místo. Může zvítězit ale jen jeden a tak skončilo pořadí takto: na prvním místě se umístila rodina Dona Bukaje a Dony Marcelky Černé střely, druhou příčku ovládli Kmotři Dona Stoupy a Dony Jarči a bronzová medaile zbyla na Caponovce Dony Lenky, Dony, Kačky a Dony Elišky.
Během tábora fungovala tzv. škola pro přežití, kde se děti učily táborovým dovednostem. I v mafiánských rodinách museli všichni stát při sobě a válet jako jeden tým, stejně tak hrát fair play. Letos se to podařilo všem splnit na jedničku. Tábor zpestřil výlet do Boskovic na hrad a malý výlet do Konice. V lese nad táborem nám dokonce vzniklo malé lanové centrum, na kterém se vyřádily jak děti tak vedoucí.
Skvělou atmosféru tábora hatilo trošku pouze počasí. Prvních pár dní odpoledne zapršelo, nemohly se pak hrát noční hry. Největší smůla přišla poslední den, kdy vše bylo připravené na chystání slavnostního ohně. Dopoledne se ještě stačila zahrát finální bitva o Chicago, pak ale začalo pršet a vydrželo to až do večerních hodin. Bylo to poprvé za sedmnáct let pořádání táborů, kdy jsme nedělali závěrečný slavnostní táborák. Tak jsme alespoň v dešti nafotili společné fotky, rozdali diplomy a večer, když konečně přestalo pršet, sedli k malému ohýnku a s kytarou se prozpívali do rána. Pak už jen úklid stanů a jejich rozebrání, poslední oběd a hurá domů. Všichni krásně zablácení, ale šťastní, že se všichni ve zdraví vrací zpět.
Don Antonio Bartošík, hlavní vedoucí
Pár žánrových obrázků:
Tanečníci z "Horečky středeční noci"
Cestou na nádraží
V Boskovicích na hradě
Tajemná Vendeta
Dostihy
Donové
Návštěva ze Sicílie
Únos
Lanové překážky
|
Přidat komentář