Minitábor pro maminky s dětmi

    Již třetí ročník tábora pro nejmenší táborníky a jejich maminky a babičky.

    Pro letošní ročník jsme si vybrali Hranicko – Hranice na Moravě se staly naším dočasným pobytem v termínu od 5. – 8. srpna 2010.

     Samotnému minitáboru předcházelo několik přípravných setkání. Přece jen pro některé děti to byla první zkušenost s pobytem mimo domov, spaní v jiné postýlce a cestování vlakem.

      V den odjezdu se na nádraží v Němčicích sešlo 32 účastníků tábora, z toho bylo 11 maminek a 21 dětí, přičemž 3 děti byly mladší dvou let J.

      Početné osazenstvo bylo naloženo do vlaku a cestovali jsme směrem k Hranicím. Cesta vlakem ubíhala neuvěřitelně rychle až jsme téměř cílovou stanici projeli dál. Ale naštěstí se nám podařilo v pořádku vystoupit a mohli jsme tak hledat cestu k našemu „domečku“.  Po cestě jsme potkali mnoho vstřícných lidí a tak s jejich pomocí jsme se prokličkovali až k domu dětí a mládeže v Hranicích.  Asi půlhodinová cesta připadala dětem nesmírně dlouhá, ale jen do té doby, než u domečku uviděly krásné dětské hřiště. 

     Po ubytování a seznámení s nejbližším okolím jsme se vydali na průzkum města.  Hranické náměstí nás přivítalo dominantním kostelem a krásnou kašnou, kterou jsme před dětmi neubránili.  Příjemnou procházku starobylým centrem Hranic jsme zakončili připravenou večeří.

     Druhý den jsme měli naplánovaný celodenní výlet na hrad Helfštýn, ten  byl ovšem už od samého rána komplikovaný. Probudil nás déšť a tak jsme výlet odvolali, někteří pokračovali ve spánku, ovšem  během půlhodinky se počasí umoudřilo a tak jsme se  v rychlostním rekordu museli vypravit na daleké nádraží. Naštěstí jsme to krásně stihli a už jsme se ubírali vlakem do Lipníka nad Bečvou, odkud jsme se nechali dovézt autobusem až do Týna nad Bečvou.  Sotva jsme vystoupili z autobusu,  přivítal nás nepříjemný déšť, ale žádný táborník se nevzdává, a to ani ten nejmenší a tak jsme, přes nepříznivé počasí, vyrazili směrem k Helfštýnu. Všechny děti byly velmi statečné a přes nesnesitelný liják neztrácely dobrou náladu a maminky zrovna tak.

Po propršené prohlídce hradu jsme nalezli útočiště v hradní restauraci, kde jsme se prohřáli výbornou polévkou. Sotva jsme opustili hradní šenk, sluníčko vykouklo mezi mraky. Ještě že tak, protože to jsme ještě netušili, že stojíme na špatné zastávace a autobus zpět do Lipníka nám tedy ujel. Vydali jsme se, už tak dost mokří a unavení, na cestu do Lipníka. Naštěstí jsme opět narazili na dobré lidi a ti nám poradili místní zkratku po cyklostezce. Takže zcela omylem jsme se ocitli na cyklostezce spojené s naučnou stezkou a tak jsme se dověděli mnoho nových a užitečných informací o fauně a floře Hranicka. Z Lipníka už jsme dojeli v pořádku domů do Hranic, kde nás opět uvítala teplá  dobrá večeře.

      Třetí den měl být odpočinkový. Jenomže v tak krásném místě, jako jsou Hranice na Moravě nešlo odpočívat. Vzhledem k věkovému rozptýlení našich táborníků jsme se rozdělili na dvě skupiny. Rozhodně to ale nebylo na mladší a starší, bylo to na šikovnější a unavenější. Takže šikovnější šli k Hranické propasti a unavěnější šli na procházku do centra Hranic. Protože čas byl přívětivý a počasí také, tak ti unavenější šli ještě kousek dál, až došli až do Teplic nad Bečvou, kde se potkali u stánku s lázeňskými oplatky se skupinou, která šla k Hranické propasti. Takže nakonec obě skupiny měly za sebou stejně náročný výlet a unavení byli všichni úplně stejně. Za odměnu, že jsme zvládli další náročný výlet jsme se s dětmi vyravili do Aquaparku. To byl nezapomenutelný zážitek celého minitábora.

     Poslední den byla pro děti připravená dlouho očekávaná hra s pokladem. Skupinka nejstarších dětí připravila s jednou maminkou trasu místy, kudy jsme za předchozí tři dny ještě nešli. Po jejich návratu vyrazila první průzkumná skupina po modrých fáborcích a tam, kde byl oranžový, čekal na děti nějaký úkol. V závěru trasy byl ukrytý poklad, který děti dlouho nemohly najít. Poslední vyrazila skupinka nejmladších hledačů a rovněž sběračů fáborků. Ani tato skupina se nenechala zahanbit a svůj poklad našla. 

     Po celou dobu minitábora byly děti odměňovány za všechny dobré skutky, za statečné výkony, za hezké chování a uklízení korálky. Ty si sami vybíraly a pečlivě ukládaly do obálek, poslední den před oběděm proběhlo závěrečné korálkování, kdy si každý mohl z nasbíraných korálků připnout různě dlouhý náhrdelník.  Děti dostaly plno odměn a dárečků, ze kterých se mohly těšit celou cestu domů.

       Po vydatném obědě jsme se za doprovodu vydatných dešťových kapek dostali na nádraží a přímým spojem jsme dojeli až domů, do Němčic nad Hanou, kde na nás čekali odpočatí tatínkové a dědečkové J.

Mgr. Eva Bašková

Hl. v. minitábora pro maminky s dětmi