Lovci z prérie

Uplakané počasí, které doprovázelo celé letošní léto, pokračovalo i v den našeho odjezdu na táborovou základnu na Bělé. Do připraveného železného oře v sobotu 13. srpna nastoupilo 34 dětí a deset dospělců, aby přírodní park Kladecko proměnili v nekonečné zelené prérie plné indiánů a Bizonů. Už když jsme přijeli na místo, po dešti nebylo ani památky. Trošku popršelo navečer, ale to bylo vše a tak jsme po celých čtrnáct dní měli to nejkrásnější letošní prázdninové počasí. Celotáborová hra byla motivována posledními boji Rudých mužů kmene Siouxů s bledými dobyvateli.

Hry byly inspirovány skutečnými příběhy dle historických pramenů. Celou tuto přeměnu ještě umocňovaly krásné kostýmy malých i velkých bojovníků a squaw a také jejich indiánská jména, přidělený podle lakotského slovníku. Na táboře se tak nepohyboval Karel nebo Pepa, ale např. Kuža Keya – Líná želva nebo Inmu Teča – Mladý rys.

Děti, tedy bojovníci, se učily klasickým táborovým dovednostem jako např. uzlovat, šifrovat, poznávat dary přírody, ale také musely prověřit své fyzické schopnosti třeba na sestaveném malém lanovém centru pár metrů od stanů. Ti, kdo chtěli, si mohli vyzkoušet pravou indiánskou potní chýši, zvanou Initipi. A zájemců bylo dost a dost. Nevšedním zážitkem pro vybrané bojovníky bylo přespání v Tee-pee, kdy si mohli rozdělat oheň a usínat tak romanticky pohledem do ohně a hvězdami nad hlavou.

Při výletu do westernového Šiklandu jsme zjistili, že náš život na táboře se opravdu od skutečného moc nelišil.  Když opravdu sluníčko pařilo, vymysleli jsme novinku – Kladecký tobogán. Stačila obrovská gumová plachta (podlaha od hangáru), mýdlové bublinky a voda. Jelo to rychle jako blázen. Jízdu jsme ještě zdokonalili speciálními lehátky a tak bylo o srandu a osvěžení postaráno. A když si děti musely ulovit sami bizona a pak si ho opéct na ohni (jednalo se o kuřátko), byly tak čisté a obrané kostičky, že náš táborový pes neměl ani drobet masa.

Vyzkoušeli jsme si i klasickou indiánskou hru Lacrosse. Skutečný a nefalšovaný boj jsme ale dennodenně podstupovali s invazními vosami. Ale i to bojovníci kmene Siouxů zvládali hravě. Každý den jsme se společně učili nějakou táborovou písničku, a když na závěrečném velkém ohni zpívalo téměř padesát hlasivek jak  „ ... kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná…“, vhánělo to do očí slzy dojetí.  Někdy se zdá čtrnáct dní nekonečných. Nám těch pár dní uteklo jako voda a zdaleka jsme nestihli všechny naplánované hry a akce. Třeba příště. Indiáni ještě určitě neřekli své poslední howgh a opět se vrátí na svá loviště jako lovci z prérie.