„Vítáme Vás na palubě letadla společnosti Air Canada na trase Němčice nad Hanou – Vancouver. Pohodlně se usaďte, přejeme Vám příjemný let. „
Těmito slovy byl zahájen čtrnáctidenní stanový tábor na Bělé. Letadlo bohužel do Vancouveru nedoletělo, ale spadlo v hlubokých a neprostupných hvozdech v neznámé džungli. S ním se zřítilo 40 dětí a 11 dospělých. Naštěstí havárii všichni přežili a tak se mohli vydat hledat vhodné místo na přežití a pokusit se navázat spojení s civilizací a tak se zachránit.
Nečekalo nás nic jednoduchého. Pomocí nalezeného trancievru z letadla, jsme se pokoušeli vyslat signál SOS, ale bez úspěchu. Objevili jsme ale starou osadu a tak jsme vydedukovali, že zde jsou – nebo alespoň byli- jiní lidé.
A skutečně jsme nacházeli stopy po lidské činnosti. Začali jsme jim říkat „Ti druzí“. Druhý den byl nalezen tajemný vchod do ještě tajemnějších prostor. Začali jsme tomu říkat Bubunkr. Dovnitř se mohlo pouze v plynové masce a jen na určitý čas. Pokaždé jsme tam našli nějaké záhadné krabičky s různými věcmi. Ty nám vždy pomohly v nějaké činnosti. Takto to šlo třináct dní. Čekalo nás mnoho nástrah a úkolů.
Snažili jsme se všechno úspěšně zdolat a víceméně se nám to dařilo. Jednoho dne byli dokonce naši nejlepší uneseni těmi druhými. Když jsme je vystopovali a vysvobodili, zjistili jsme, že Ti druzí nám chtěli vlastně celou dobu pomoci. Patřili k vědecké výpravě, která zde před třemi roky taktéž ztroskotala. Po celou dobu nás zkoušeli, jestli si zasloužíme jejich pomoc. Udělali spoustu kroků k záchraně, ale ten největší a poslední by sami nezvládli.
Potřebovali k tomu odhodlané kamarády, kteří se dokáží postavit jeden za druhého a z vytyčené cesty neuhnou ani o píď. Nezklamali jsme je. Díky jejich poznatkům a nákresům, jsme dali dohromady mapu, na které byly zakresleny důležité informace. Po jejich nalezení, zdolání a propojení jsme přišli na to, kde postavit obrovskou ohnivou hranici a vyslat tak signál do civilizace. Využili jsme tohoto signálu rovnou jako závěrečného ohně a doufali, že nás přijedou zachránit. A přijeli. Ztraceni byli opět nalezeni.
Během tábora jsme měli také krásný sen. Zdálo se nám, že jsme vyrazili do nedalekého městečka zvaného Náměšť na Hané, kde zrovna probíhali noční prohlídky plné pohádek. A na závěr krásný ohňostroj. Byl to krásný sen. Pak jsme měli ještě jeden. Ten nás zase zavedl do Moravské Třebové. Také na zámek. Tentokrát ale do středověké mučírny, kde jsme se mohli navzájem i mučit a do alchymistické dílny.
Bohužel i z tohoto snu jsme procitnuli. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Z původních 51 ztracených bylo nakonec 55 nalezených. J Byl to trošku netradiční tábor, plný nových technologií, zvratů, šifer a záhad. Jedním z úkolů bylo natočit film pro budoucí generace. Můžete se na ně podívat na facebooku nebo stránkách DDM ORION v táborových zprávičkách.
A nám nezbývá než se těšit na další rok – tentokrát pravý indiánský.
Aloha, Tonda Bartošík
A zde jsou videa - odkazy budoucím generacím :-) :
https://www.youtube.com/watch?v=Kj-8J6tLG3I
https://www.youtube.com/watch?v=vrxX-XYJ_KA
© 2024 SVČ Orion, Kontaktovat webmastera, Mapa stránek, Prohlášení o přístupnosti
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO